Zhruba před měsícem vznikl tento nový projekt - liga SPH. Jsme moc rádi, že se k nám během toho prvního měsíce přihlásilo a zaregistrovalo poměrně dost lidí. Potvrzuje se, že základní hráčský potenciál pro rF2 tu skutečně je, což je dobrá zpráva. Avizovali jsme hned od začátku, že první fáze existence ligy SPH bude především o získávání zkušeností s tímto pro nás novým simulátorem. A potvrdilo se, že je co nového poznávat a zkoumat.
16. prosince minulého roku se konal první volný závod pod hlavičkou SPH na trati Spa-Francorchamps. Ukázalo se v něm podle mého soudu, jak moc jiný po fyzikální stránce je simulátor rF2 proti svému letitému předchůdci - rF1. Za ten rozdíl může především nový, tzv. „fyzikální“ model pneumatik. Podobný model údajně používá i iRacing (nevím, nezkoušel jsem). V každém případě jsou pneumatiky počítané úplně jinak, než v rF1. Počítá se hodně s jejich mikro i makro deformacemi v reálném čase. Proto reagující až neuvěřitelně rychle na každý podnět přicházející od volantu, nebo naopak od trati, proto můžou být průjezdy jednou zatáčkou během závodu pokaždé trochu jiné. Pořád je na co reagovat, je to opravdu náročné a zábavné zároveň. Asi všechny překvapilo, jak moc velký vliv na grip a tedy řízení vozů má dynamicky se měnící trať v tomto případě tedy její pogumování. Je to jeden z projevů technologie, kterou ISI nazývá „Real Road“. To by měl být další trumf simulátoru rF2. Je nutné ale podotknout, že spousta dalších funkcí této technologie ještě není do hry plně integrovaná, především co se týká reakcí trati na měnící se počasí. Nástrahy počasí budeme zkoumat ale až v dalších volných závodech. Přesto si už teď dovolím říct, že po stránce fyzikálního modelu a s tím spojené náročnosti pro nás piloty je rF2 úplně někde jinde než to, na co jsme byli zvyklí z rF1. Navíc v naší lize jezdíme bez jakýchkoliv pomocníků (ABS, TC atd.) a s mírou možného poškození nastavenou na 100%! To je opravdu maximálně „hardcore“ kombinace jaká je možná. Až začne ještě do závodů pršet, bude to skutečná výzva pro každého, kdo se na start takového závodu postaví. Ale výzvy jsou od toho, aby byly zdolávány.
Vraťme se ale k samotnému závodu. Byl první ze tří volných závodů vypsaných na módu EGT URD. Pro tyto volné závody jsme vytvořili prozatímní pravidla spojená s něčím, na čem chceme stavět i do budoucna, s tzv. systémem Safety ratingu. Každý pilot bude mít svoje konto bezpečnostních bodů, které může buď navyšovat čistým závoděním, nebo body naopak ztrácet, pokud způsobí nehodu, nebo se bude na trati chovat k soupeřům příliš agresivně, nesportovně, nebo jinak nebezpečně. Po více jak ročních zkušenostech s adminováním seriálu RCE jsme se s Lukášem shodli, že motivovat, udržet a hlídat závodníky, aby se utkávali v duchu fair play, je naše nejvyšší priorita. To deklarujeme od začátku. Systém bezpečnostních bodů je důležitý nástroj který ukazuje, že nejde jen o prázdné fráze.
Před závodem se konala krátká kvalifikace. Ke kontrole přešlapů v nejlepších kvalifikačních kolech jednotlivých pilotů jsme se samozřejmě z časových důvodů dostali až po závodě. Protože volné závody bereme jako jednotlivé události, nemůžeme tresty za přešlapy v kvalifikaci promítnout např. formou zákazu kvalifikace do dalšího závodu, jak je to běžné v sériích. Každý přešlap v kvalifikaci měl tedy hodnotu jednoho místa dolů ve výsledkové listině přímo závodu ve Spa. V kvalifikaci se kontroluje jen jedno nejrychlejší kolo každého závodníka. To si asi někteří piloti dostatečně neuvědomili, protože i kola s mnoha evidentními přešlapy dokončili ve svých nejlepších časech, místo aby takové kolo „zabalili“ a vyhnuli se tak této docela citelné penalizaci. Kvalifikaci vyhrál Marek Studnička a postavil se tak na první místo na startovním roštu. Po zaváděcím kole vyrazili na trať 24 piloti, pro velkou část z nich to byla vůbec první závodní zkušenost s rF2. Po hodině a čtvrt se historicky prvním vítězem závodu na SPH stal Marek Studnička, za ním na bedně skončili druhý Jakub Krajčír a bronzový Drahomír Hodas. Víc než o výsledek šlo ale o zkušenosti, které jsme jak my admini, tak všichni piloti během závodu posbírali. Byl to celkem úspěšný test až na malé technické potíže dvou pilotů (potíž s přihlášením a jeden velký lag) a hlavně na zbytečnou hromadnou nehodu při prvním nájezdu do Eau Rouge, která znamenala konec závodu pro dva piloty najednou. Ale i to patří k těm zkušenostem, je potřeba se z toho poučit.
Těšíme se na příští závod na rakouském Red Bull ringu, kdy vyzkoušíme další nástrahy. Jako jsou například stmívání a jeho vliv na FPS, nebo zřejmě i déšť a vysychání trati. Hlavně se ale těšíme na to, že si v úterý 12. 1. všichni pořádně zazávodíme.
Radek Širc
